Pracovní doba

Časový rozsah, po který zaměstnanec vykonává práci — zákon ho omezuje maximy, které nelze překročit.

Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen být na pracovišti a vykonávat práci nebo být připraven k jejímu výkonu. Zákoník práce stanoví maximální limity, které zaměstnavatel nesmí překročit.

Zákonné limity pracovní doby

  • Maximální týdenní pracovní doba: 40 hodin (v dvousměnném provozu 38,75 hod., ve třísměnném a nepřetržitém 37,5 hod.)
  • Maximální délka směny: 12 hodin
  • Přestávka na jídlo a oddech po 6 hodinách práce: 30 minut
  • Minimální odpočinek mezi směnami: 11 hodin

Rozvržení pracovní doby

Rovnoměrné (stejný počet hodin každý týden) nebo nerovnoměrné (vyrovnávací období, typické pro sezónní provoz). Nerovnoměrné rozvržení nesmí překročit průměr 40 hodin/týden za vyrovnávací období (max. 52 týdnů).

Přesčasy

Práce přesčas je možná pouze výjimečně a na příkaz nebo se souhlasem zaměstnance. Ročně max. 150 hodin nařízených přesčasů (dalších 370 hodin dohodou). Za přesčas náleží příplatek 25 % nebo náhradní volno.

O tomto pojmu

Pojem
Pracovní doba
Oblast
HR & pracovní právo
Aktualizováno
31. 5. 2026
Celý slovník HR pojmů